Jan Maria Vianney

                                                                  Vytrvat  

  

       Vytrvale konat dobro a stát si za cílem, který mi Pán vložil do rukou. Jak odvážné a statečné. To dokáží jen ti, kteří milují Boha a nehledají v tom nic pro vlastní prospěch. Ze života svatých si můžeme vzít příklad. 

                                                       

          Jednou z takových osobností je farář arský, Jan Maria Vianney.

         Prostý a ničím nápadný kněz. V zapadlé a skoro nevěřící vesnici se objevila nová tvář. Domorodí obyvatelé mu říkali: "Co je ti do nás kleriku, nech nás na pokoji a my necháme tebe." Musel začít od začátku a hlavně se postavit na vlastní nohy. Vše svěřil Pánu u svatostánku. Jen několik málo lidí mu chodilo na na jeho kázání a mši svatou. Jeho velký příklad vytrvalé a dlouhotrvající modlitby je nám důkazem stále živého Božího slova: "Kdo vytrvá do konce, bude spasen." 

      Neúspěch, který ho po dlouhou dobu provázel, se ale postupně měnil. Čím to, že obrátil nejdříve celý Ars a potom i lidi, kteří k němu chodili ke svátosti smíření ?
Neztrácel naději, věděl dobře, proč to vše Bůh dopouští, držel se. A došlo k vyslyšení. Bůh ho vyslyšel v té míře, jak byla jeho modlitba vroucí a ještě více.
Kdyby málo prosil, málo by sklidil.  

     Co však znamená vytrvat?
Být věrný tomu, pro co jsme se rozhodli.
Než však učiníme velký životní krok, zvažme to, ptejme se, hledejme, mluvme o tom ve svých modlitbách. Ať je potom naše ano, ano a ne, ne.
V Bibli čteme: "Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno" (Žid 10,35-36). 

    Svatý farář řekl: "Pokornými se stáváme pokořováním." 
   A tak nesme trpělivě svůj kříž, kříž který s námi nese Pán Ježíš. Jednou dojdeme odměny. 

                                                                               Petr Konopík 

 

   
               Svatý Jean Baptiste Marie Vianney (8. 5. 1786 - 4. 8. 1859) byl francouzský diecézní kněz, dnes prohlášen za svatého a navíc patrona kněží v duchovní správě.

   Často je znám jako Farář z Arsu podle místa, kde působil. Stal se mezinárodně slavný pro svou kněžskou a pastýřskou práci ve své farnosti díky snaze ji a její okolí radikálně duchovně přetvořit. Narodil se v obci Dardilly ve Francii poblíž Lyonu a pracoval na farmě u rodičů - do svých 19 let, kdy začal studovat v kněžském semináři.
  Region Dardilly za Jean-Marieho mládí byl ve velkém náboženském otřesu a jeho rodina musela tajit svou katolickou víru. Byl pokřtěn jménem Jean, rodiče ho ihned po narození zasvětili ochraně Panny Marie, takže si později ke svému jménu přidal jméno Maria (odtud: Jan Maria Vianney).
 Doba vynucené vojenské služby v Napoleonově armádě byla pro něj překážkou pro studia. Ve škole se mu příliš nevedlo, ale na přímluvu generálního vikáře, který v něm rozpoznal jeho schopnosti, byl vysvěcen na kněze a poslán ke svému učiteli P. Balleyovi, na faru do Ecculy jako kaplan. Balley ale roku 1817 zemřel a na jeho místo nastoupil nový farář, nemající pro Vianneye příliš pochopení. Proto byl Vianney přemístěn jako farář na faru do vesnice Ars.
 V posledních letech svého života trávil ve zpovědnici až 16 hodin denně. Je doloženo, že měl jakýsi vhled do budoucích událostí. Podle jednoho životopisu za ním přišla dívka poradit se o vstupu do kláštera. Vianney jí řekl, aby do toho konkrétního kláštera nevstupovala, že ten bude do roka zavřen. A skutečně se tak stalo.  

                                            

   Vnímal potřebu vzdělávání dětí arsských rolníků. Založil proto přímo v Arsu dívčí školu, kterou svěřil řeholnicím a škola dostala jméno "La Providence" (Prozřetelnost). Zajímavé je, že na stavbě domu "La Providence" sám manuálně pracoval (jako přidavač). Staral se také o zvelebení a rozšíření farního kostela, který měl za jeho příchodu do Arsu podobu spíše větší kaple. Přistavěl k němu několik bočních kaplí a celkově jej rozšířil. 

  Jan Maria Vianney nebyl zpočátku příliš dobrým kazatelem. Je dokumentováno, že kázání si psal a pak se text dlouze učil nazpaměť, ale někdy mu to bylo málo platné a uprostřed kázání zapomněl, jak by měl pokračovat a musel kázání přerušit. Tato doba je dobou, kdy měl kázání velice stručná. V pozdější době se ale vypracoval na velice známého kazatele, který již kázal spontánně a uměl posluchače zaujmout. Tehdy začala jeho kázání být velice dlouhá, prokládaná citáty z církevních otců a příklady ze života svatých. Když bylo třeba, neváhal používat velice silná slova.
Česky zatím vyšly tři knížky překladů jeho kázání. 

 

 

Jan Maria Vianney zemřel ve věku 73 let.
V roce 1925 byl Piem XI. svatořečen a v roce 1929 prohlášen patronem všech farářů.

 

 Jan Maria Vianney  :

  • Kdybych už byl jednou nohou v nebi a bylo mi řečeno, abych šel znovu na zem, abych obrátil byť jen jednoho hříšníka, vrátil bych se.
  • Kněz je láskou Kristova srdce.
  • Kněz je něco tak nesmírného, že kdyby to on sám pochopil, zemřel by.
  • V okamžiku posledního soudu nás asi nejvíce poleká poznání všeho toho, co Bůh vykonal pro naší spásu.

 

 Jan Maria Vianney  - kázání -  zde